Cílem této výzkumné výpravy byl opět Bzybský hřeben na Západním Kavkaze a oblast okolo vrcholu Abac, zkoumaná při výpravě v roce 1980. Expedice odcestovala z Bohumína 27. července 1982 dvěma vozidly mikrobusem Škoda 1203 a terénním M 461. Kupodivu cesta na Krym do Simferopolu, až na „běžné“ poruchy aut jako vadný startér, protržené těsnění pod víkem motoru, upadlý silenblok výfuku, prasklé lanko plynu …, proběhla hladce a my během dvou dnů jsme na klubovně simferopolských speleologů. Po dni odpočinku 29. července začínáme na Krymu řešit transport několika tun materiálu pod Kavkaz. Nabízí se nám jedna z hlídkových lodí sovětského námořnictva kotvící v Jevpatorii. Nakládáme vše do našich aut. Ale v přístavu zjišťujeme, že loď odjíždí až za týden a vše vezeme nazpět. Aby naši mechanici nevyšli ze cviku, na Škodě 1203 vypovídá službu alternátor a převodovka. Tu Vašek a Raich rozebrali a složili v noci snad desetkrát. Nepracuje nadále. A marně to zkoušení i další den. (teprve později zjistili, že ji skládali špatně)
Zahájení výstupu na Bzybský hřeben
30. července opět balíme všechen materiál výpravy, tentokráte na náklaďák Kamaz a můžeme vyrazit směr Kavkaz. Škoda samozřejmě ve vleku na laně za Gazem. Jedeme za lijáku celou noc a díky němu se nám daří opět proniknout na trajektu přes Kerčskou úžinu, kde vstup cizincům je zcela zakázán.
Další den se blížíme kopcovitým terénem k Soči pod Kavkazem a Gaz už sotva dýchá. Proto zabočujeme k nějakému velkému servisu. Opět sundáváme převodovku a naši řidiči-mechanici-soustružníci si sami vyrábějí vadné synchrony a také zjišťují, že celou dobu převodovku skládali špatně a najednou auto jede.
Transport materiálu
Za deště 1. srpna dorážíme do sběrného tábora pod Bzybem a je jasné, že vrtulník na hřeben s našim materiálem nepoletí. Proto příští den zahajujeme transport materiálu od moře do základního tábora ve výšce 2000 m. n. m. na vlastních zádech.
Než se však vydáme na Bzybský hřeben, musíme se jako cizinci registrovat na gruzínské milici. Vyrážíme tam v pondělí- ale pondělí milice „nerabotajet“ a tak to znova zkoušíme další den. Marně. „Vás musí zaregistrovat ministerstvo AASSR v Suchumi“, pravili a tak jedeme tam. Ale nedojeli jsme. Ozval se neznámý zvuk v motoru a stojíme. Zatímco co Pepa a Sáša pokračují stopem do Suchumi, kde vše hezká milicionářka vyřídila za hodinu, Vašek zjišťuje že: v bloku motoru je díra, ojnice kouká ven a jeden píst také není k ničemu. “Nevadí“, pravil Vašek, „pojedeme na třech pístech!“. A oprava vypadala následovně: Díru v bloku motoru Škody ucpali roztaveným lanem z Bolatic, odpojili vadný píst a jeli jsme dále. Neskutečné, neuvěřitelné, ale pravdivé.
Transport zásob
Je již 4. srpna a lijáky nepřestávají. Pro velmi nepříznivé povětrnostní podmínky nebylo možné použít pro transport materiálu vrtulník. A tak na rozbahněných stezkách pokračuje transport materiálu do základního tábora. Je dvoudenní a velmi namáhavý. Noc vždy překonáváme ve starém polorozpadlém salaši v polovině cesty, kdy každý z nás je kompletně promočený a obalený bahnem z nesčetných pádů na bahnitém terénu. Je 5. srpna a opět scházíme dolů pro druhou várku nákladu materiálu.
Traverz v propasti K1
Konečně 7. srpna se může expedice rozeběhnout na plno. Základní tábor výpravy byl postaven na místě tábora z roku 1980, ale výzkumné práce probíhaly na mnohem rozsáhlejším rajonu. Hlavní pozornost byla věnována systému „K1- Slávy Panťuchina“, ve kterém v roce 1981 se podařilo proniknout do hloubky – 550 metrů. Tento systém je vzdálen od základního tábora asi 500 metrů a po natažení telefonního spojení ke vstupu, zahájily činnost první transportní skupiny. První podzemní tábor byl založen v hloubce 225 m a druhý v hloubce 550 m a začala v něm pracovat krymská skupina, která po třech dnech dosáhla hloubky – 650 metrů. Vlivem silných dešťů se vytvářely ve všech propastech v podzemí silné vodopády a práce byla velmi ztížena. Po čtyřech dnech vystřídala v podzemí krymské družstvo česká skupina, která během tří dnů provedla kompletní mapovou dokumentaci systému. Po tomto byl zahájen retransport materiálu.
V propasti K2
Výzkumy probíhaly i dalších částech Bzybského hřebenu. Bohumínská skupina prováděla explorační práce v členitém terénu západní části Bzyb-Gagrské antiklinály, kde bylo otevřeno několik závrtů a v jednom z nich objevena propast, nazvaná „Orcus“ (-162 m). Nedaleko základního tábora objevila permská skupina propast nazvanou „Permská“ (-163 m) a na antiklinále Arabika pak česká skupina objevila další propasti „Pod košem“, „Sněhová“ a „Kr 15“, jejichž hloubky však nepřesáhly 50 metrů.
Do vzdáleného rajonu okolo hory Chimsul (asi den pochodu SV od základního tábora) byla vyslána osmičlenná krymsko-permská skupina, která zde během pěti dní objevila řadu propastí, z nichž nejhlubší je „Kr-16“, ve které dosáhli hloubku -170 metrů a systém pokračuje dalšími vertikálami. Pro nedostatek času však byl výzkum přerušen.
Po výstupu z K2
Bohumínská skupina provedla také první explorace ve vzdáleném rajonu severně od hory Čipžarga, kde bylo zaregistrováno 10 neznámých jeskyní a propastí.
Výzkumné práce na hřebenu končí 17. srpna a postupně je opět transportován materiál výpravy do údolí. Dva dny odpočinku u Černého moře a vše se připravuje na zpáteční cestu. Olej z díry v bloku motoru Š1203 teče stále více a tak obětujeme další kus lana, roztavujeme nad vařičem a díru zalepujeme. 20. srpna zahajujeme cestu z Nového Afonu domů. S „dvanásettrojkou“ na tři válce vyrážíme přes centrální Kavkaz, průsmyky Rikoti a Křížový průsmyk (ve výšce 2379 m. n. m.) na Nalčik. Chceme samozřejmě i na Elbrus - jenže „GAI“ naši snahu ukončili velmi rychle. A tak během dalšího dne dorážíme k Rostovu a ráno zjišťujeme utržený tlumič na Gazu a pár set kilometrů dále vypovídá službu “čtyřka“ Gaza, kterou pak musíme přivazovat lanem, aby držela v záběru. Hned na to praská brzdová trubička Gazu, kterou zaslepujeme a jedeme na tři brzděná kola. A třešničkou na dortu je porucha dalšího pístu v motoru Škody - na dva už jet nelze a tak klasicky ji zapřaháme za churavého Gaza a taháme opět až do Bohumína. Více jak 2000 kilometrů.
Účastníci expedice:
ZO ČSS ORCUS Bohumín:
- Josef Wagner (vedoucí výpravy)
- Miroslav Reichenbach
- Radim Vladyka
- Miroslav Strakoš
- Václav Šutta
- Petr Téma
- Vlastimil Andrle (novinář z deníku Mladá fronta)
Speleologové Permského speleologickéhé klubu: 27 osob
Vedoucí Sergej Jevdokimov
Speleologové Simferopolského speleologického klubu: 18 osob
Hlavním vedoucím celé expedice byl Genadij Panťuchin.
Expediční vodidla: mikrobus Škoda Š1203 a GAZ M 461
Autor: Josef Wagner
