Japonci na konci

Jsme parta obyčejných chlapů s neobyčejnými ambicemi. Žádný z nás není profesionální mechanik, cestovatel nebo zaměstnanec automobilky. Všichni máme standardní povolání, máme manželky, děti a zvířata, platíme daně, půjčky a hypotéky. Kromě toho jsme, ale taky nadšenci do cestování a dobrodružství, a především do automobilů typu pick-up.

Jak to celé začalo...

01.08.2016

"Mám doma starého, nabouraného pick-upa.. Je to D21 od Nissanu. Opřel jsem ho trochu o strom a taky je to shnilé. Koupil jsem už novější D22, na staré nemám čas, ale je mi líto ho dát do šrotu. Kdybys chtěl, tak ti ho za pár peněz prodám." Tyto slova pronesl Petr Pupek Šalata před třemi lety a ani jeden z nás tehdy netušil, co tím odstartuje.

Rychlá domácí porada, pár telefonátů kamarádům mechanikům, první fotka a bylo rozhodnuto. Beru.. Pak už rychlý převoz na plaťáku domů a legrace mohla začít.

Začalo to tak, že původní myšlenka rychlé opravy se rozplynula jako pára nad hrncem a vidina brzkého výjezdu byla reálná, asi jako výhra ve sportce. Stovky hodin práce, krev, pot, nadávky, zoufalství, euforie.. Vše se mísilo dohromady, ale nepolevili jsme...
"Hele, tak jsem konečně vybral auto ke koním a na barák, takže zítra jedu pro D40 od Nissanu. Jak jsi daleko, s tím svým autem, přijeli bychom o víkendu s Pupkem, ať ti trošku pomůžeme?" A tak jak Rosťa Štefek řekl, tak se i stalo. Přijeli o víkendu, dovezli svářečku a zase se makalo. A pak další víkend a pak další a další a další...

Po jedné pracovní sobotě jsem sedli k večeři a já jsem na kluky vybalil, co mi už dlouho leželo na srdci. "Pojedeme na Expedici!" .... Chvíle ticha, užaslé pohledy, první nervózní úsměvy a následovala přirozená reakce.. "Cože?! Jak tě to napadlo?" Chvíle ticha a pak.. "No, pomáháte mi stavět auto. Je to D21, ty máš D22 a ty máš D40. Všechno to jsou pick-upy od Nissanu a ještě k tomu Navara od prvního do posledního modelu. Nic Vás nenapadá?"

Lidí, kteří chtějí jezdit, cestovat, objevovat je spousta, tak proč by někoho zajímali obyčejní kluci z východu Moravy. A to bylo právě ono... "Ta obyčejnost, jednoduchost. Žádný známy obličej, jméno, žádný cestovatel, žádný profík. Jen my, parta normálních chlapů vezme neupravená standartní auta a vyrazíme", nechal jsem se slyšet." Kam chceš jet a kde na to vezmeš?" ptali se zcela logicky kluci. A tak jsem představil celý plán. "Bez sponzorů to nepůjde, ale abychom mohli někoho oslovit, musíme zaujmout a přijít s něčím, co tady ještě nebylo. Máme Nissany, skoro celou modelovou řadu Navary, od nejstaršího po téměř nejnovější, tak ji pojďme doplnit. Je to přece jedna z nejkratších modelových řad u osobních pick-upů. Celá řada má jen 5 modelů. Zapojme do toho veřejnost a samozřejmě automobilku, protože to je přece nejlepší reklama! A cíl cesty je tím pádem daný. Vezmeme celou řadu Navary a dojedeme s ní až do místa vzniku, tedy japonské Yokohamy. A nejenom to. Projedeme přes země, kde nikdo nechce jezdit a natočíme o tom dokument. Kamery, drony, natáčení národních parků, přírodních krás, ale hlavně osudy obyčejných lidí v zemích, které masmédia prezentují jako zaostalé, nekulturní. Příběhy dětí, kultura, školství , životní styl normálních lidí, stejných jako jsme my." Následovala další chvíle ticha a první vlažný souhlas. Bylo rozhodnuto.

V prvních měsících probíhalo cestování prstem po mapě, první vlahé nástřely toho, kam, jak a přes co se pojede, první návrhy toho, co vše bude potřeba sehnat a zajistit. Potom se k nám přidal Milan Hlavatý s tím, že doplní chybějící model , tedy D22 po faceliftu. "Paráda, takže jsem komplet, vyjímaje poslední model, tedy D23,ale to už snad nějak zvládneme!" Měl jsem radost.

Začaly první schůze, na které jsme přizvali naše "polovičky" tak, aby nám náš bláznivý nápad schválily, začali jsme shánět parťáky do aut. Tak se k nám přidal Jiřík Molo, letitý kamarád a stejný blázen jako my a s Rosťou přišel Lojza Zwesper, který do naší party zapadl jako kostička puzzle... Rychle a dokonale... Po něm přišel Mário jako Pupkův parťák, o němž jsme věděli dlouho, ale nikdo ho ještě neviděl. Takže "paní Colombová"... "Jak to vidíš s tím svým autem? Stihneš ho dokončit? Co ti tam chybí?" Lojzovy otázky po jedné skončené schůzi dostaly rychlou odpověď a jeho reakce byla ještě rychlejší. Druhý den zvonek u brány.. "Říkal jsi, že když by se sehnalo druhé auto, tak se ta tvoje D21 dokončí mnohem rychleji. Tady jsou peníze, kup druhé auto, ať máš studnici dílů a pohneme se z místa." S otevřenou pusou a vděkem jsem nabídku přijal a za týden jsme s Rosťou vyrazili s plaťákem pro druhé auto do Mariánských lázní. 850km na otočku a druhá D21 byla doma a mohlo se začít kompletovat...

Čas běžel strašně rychle a našemu projektu bylo potřeba dát trochu reálnější obrysy. Po poradě s právničkou jsme založili spolek. Ustanovující schůze, volba orgánů, členů, sídlo, název a potom kupa dokumentů a hurá na soud. Po měsíci čekání, jsme byli oficiální neziskovka. Následoval účet, facebook, webovky, tvorba loga, mikiny a v neposlední řadě sjednotit auta, která ještě v září 2017 měly každé jinou barvu. Zbývalo doplnit tým o fotografa a kameramana a nafotit booklet. Martin Špetík byl jasná volba. Jako dlouholetý kamarád, super fotograf poloprofesionální kameraman dokázal nafotit auta i nás, během jednoho zataženého víkendu na Slovensku.

Začátek jsem měli úspěšně za sebou a byl čas se vrhnout na to podstatné. Trasa a partneři. První schůzky s potencionálními sponzory, rozesílání prezentací, shánění financí... Každý z týmu si bral na starost něco, tak abychom splnili heslo, že I CESTA MŮŽE BÝT CÍL...

Plán naší cesty

23.04.2018

Startujeme!!!

27.04.2018

START se povedl! V 10:00 dopoledne nám ve Fulneku na náměstí popřála štěstí starostka Ing. Radka Krištofová. Na 12:00 hodinu jsme se přesunuli do Ostravy před krajský úřad Moravskoslezského kraje, kde nás vyprovodili zástupci kraje.